Dobrý sluha, nebo zlý pán?

  Velí li ego, zaměřuje se na řešení následků a ignoruje příčiny. Vůbec mu nedochází, že každý následek je v základu jen další příčina ze které vzejde opět následná příčina. Budeme li, jak to dělá ego, řešit jen následky bez toho aniž by sme si uvědomili, že tímto řešením zavdáváme příčinu k dalším následným příčinám, nikdy nás nenapadne zaměřit se místo na následek na příčinu.  Opáčíte, že to nejde. Jde a je to vlastně jednoduché. Relativně, čili jak pro koho. Chce to jen jedno, změnit úhel pohledu a uuvědomit si, že to jak se postavíme k dané následné příčině bude určovat tu další následnou příčinu. 

   A teď jednodušeji: půjdeme li na věc s kladivem, následkem bude zas jen kladivo, jen o něco větší. Půjdeme li na věc s pohlazením, důsledkem bude pohlazení, jen o něco něžnější. Jedno české přísloví říká: Jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá. Máme to před očima celý život a přesto a nebo snad právě proto to zcela ignorujeme.  

  Dalo by se to rozvádět do nekonečna, ale nemělo by to smysl. Kdo se už naučil dívat a poslouchat, ten vidí a slyší. No a ten zbytek si holt ještě musí počkat a mezitím ty vnímavé může považovat za hlupáky. Což mu bude dodávat pocit převahy. Falešný pocit.