SLEPOTA

Jsme totálně oslepeni pozlátkem tzv. Reality 

  Někdo, potažmo něco, se urputně snaží, aby sme nebyli schopni vnímat co se vlastně děje s našimi životy a s naší zemí. Aby sme neviděli, že probíhá urputný boj o naše bytí či nebytí, o naši svobodnou vůli, které si více méně většina lidí stejně není vědoma. 

  Uniká nám, že nám před očima v přímém přenosu probíhá ta nejdůležitější globální bitva. Nevidíme ji, protože se nebojuje klasickými zbraněmi, ale používá se psychologických útoků. Jsme zahlceni protichůdnými informacemi, mezi kterými se málokdo dokáže orientovat a i ten kdo dokáže rozeznat jakous takous relevantnost od podrazu má celkem dost obtížnou pozici k udržení si nadhledu, potřebnému k nepropadnutí apatii a depresím. Zachování si nadhledu a pozitivní mysli, udržení si svého jasného plamene ve svém srdci, který osvětluje cestu temnotou nejen nám, ale i našim blízkým, je jedinou cestou k překonání temnoty kolem nás a hlavně v nás. 

  Tento plamen nám nedovolí abychom kohokoli za cokoli odsuzovali i když se může zdát, že jeho činy jsou namířeny proti nám. Jeho pohnutky k těmto činům pramení z jeho strachu, který mu byl implantován zvenčí. Vlastně ani většinou neví proč se bojí. Když se ho zeptáte nebude vám schopen odpovědět. A už vůbec ne přímo do očí. V tomto případě totiž bude konfrontován sám se sebou a to lidé nesnášejí. Všimněte si, že někteří lidé se vám nikdy, a nebo jen velmi zřídka a to jen na okamžik, nedívají zpříma do očí. Je v nich něco co chtějí skrýt před celým světem a hlavně před sebou samými. 

  Ergo kladívko, k zažehnutí a udržení si plamenného srdce je zapotřebí upřímnosti a zejména vůči sobě samému, což, jak stále zdůrazňuji je nesmírně náročné. Bez upřímnosti nemáme šanci na změnu na jakékoliv úrovni.  

  Upřímně a s rukou na srdci, co udělalo lidstvo za posledních cca 200 let?  Zcela dobrovolně odevzdalo odpovědnost za svůj život do rukou…. my vlastně ani nevíme komu sme se to podvolili ovšem výsledek je téměř fatální. Nebyli sme daleko od klasické WWIII, ke které už nedojde, protože byl překonán práh množiny probuzených lidí. Je zde však ještě jedno nebezpečí, neméně závažné a právě vrcholí. Koronavíra, plándemie a já nevím jak to ještě nazýváme. Kolik lidí tomuto podvodu podlehlo a naletělo. Nelze je však za to odsuzovat, je to jejich osobní volba a nezáleží na tom, že oni sami útočí na ty druhé, na nás, nemá to s námi nic společného, protože to je jejich svět ve kterém my hrajeme roli těch jiných ve smyslu těch, kteří byť často nepochopeni, ukazují cestu. Ukazujeme cestu tolerance a pochopení. Cestu k překonání umělého rozdělení společnosti na základě nesmyslného a bezdůvodného strachu, šířeného hlásnými troubami systému ať se pod tímto skrývá kdokoli a nebo cokoli. 

  Planeli nám v srdci plamen upřímnosti a lásky, nemá nad námi žádná temnota moci. Je třeba si uvědomit, že jen my, každý z nás osobně a nikdo jiný nemá vliv na prožívání našeho života. 

“JÁ JSEM SVŮJ OSUD, OSUD NENÍ DÁN, TVOŘÍM JEJ JÁ TÍM JAK ŽIJI V TOMTO OKAMŽIKU. JE TO JEN MÁ VOLBA”