Být sám svým „stvořitelem“?! 🙂
Co už může být jednodužší, když dospějeme do bodu,kdy je jasné, že nic jiného nejsme.Toto poznání, jako ostatně každé jiné, je nesdělitelné a nepřenositelné. Lze jen na vlastním příkladu prokazovat oprávněnost a správnost tohoto. A i to je problematické díky neschopnosti jiných, položit si tu základní otázku, která otvírá krabici zázraků.
Je to pozoruhodné, ale na toto mne přivedl seriál BBC „Pán času“ „Ticho padne budeli položena základní otázka. Otázka, která visí před nosem.“ Pro mne je to otázka „KDO JSEM“
Pro mne ta otázka značí, že se přestávám zabývat vnějším světem a nořím se do svého nitra, objevujíce podstatu svého neomezeného bytí, skrytého před mnou samotným. Docházejíce ke zjištění, že není co hledat, ale stačí se jen rozpomenou. Vše je naší součástí a jsme součástí všeho. Co nás obklopuje je i v nás a co je v nás to nás i obklopuje. Zčehož je zřejmé, že jen mi a nikdo jiný nemá oprávnění a schopnost měnit naši „realitu“ a naše prožívání. To my jsme tvůrci. Pokud si jsme schopni toto uvědomit a vyvážeme se hypnoźy (matrixu) této jako „reality“.
Jsou statisíce knih, terabajtů dat, osobních příkladů a podobenství, které ukazují cestu. Tak proč se nevydat na tu nejdobrodružnější cestu svého bytí, proti které jsou všechna myslitelná i nemyslitelná dobrodružství slaboučkým odvarem. Výsledkem je, že kráčíte nekončící cestou, radostně se usmívajíce, aniž by ste měli ponětí a nebo pátrali po tom „PROČ“
Toto je výsledek
